Většina příběhů o superhrdinech by nás přiměla věřit, že pláštěnky řeší všechny problémy. Ale to není pravda.
Strážci Alana Moora udělali něco mnohem nebezpečnějšího. Žánr rozebrali jako hodinky. Zajímalo je: Co se stane, když člověka bez superschopností udeří do obličeje chlap, který dokáže bench press váhu tanku? Odpověď nebyla hrdinská. Bylo to špinavé a matoucí.
Série dekonstruovala myšlenku klasického komiksového hrdiny. Místo lesklého spandexu a jasných morálních zásad nám Moore dal vadné lidi. Lidé, kteří byli naštvaní. Lidé traumatizovaní minulostí. Lidé, kteří by páchali zločiny ve jménu „spravedlnosti“.
And the world reacted. Ne potleskem, ale strachem, skepsí a politickými intrikami.
Toto je jádro toho, jak Watchmen předefinovali příběh o superhrdinech. Nebyl to jen příběh o vigilante (lidech působících mimo zákon). Byl to chladný, tvrdý pohled na lidskou povahu pod tlakem.
Umění, které dalo historii realismus
Nemůžete mluvit o Watchmenech, aniž byste mluvili o vizuálu. Dave Gibbons nekreslil jen obrázky. Stvořil celý svět.
His art was elegant. Detailní. Přesný.
Každý panel se zdál promyšlený do nejmenších detailů. Způsob, jakým světlo dopadalo na můj obličej. Coat texture. Rozložení města, které bylo živé a ohromující. Nebyla to čistá, jasná estetika typických komiksů 80. let. Bylo to drsné. Realistický. Ukotvil absurditu superhrdinů v hmatatelné realitě.
Gibbonsova práce nepodporovala jen děj. Zvýšilo to morální nejednoznačnost. V očích postav bylo vidět únavu. Váha jejich voleb.
Proč je to důležité i dnes
Žijeme v době, kdy se hranice mezi hrdinou a padouchem stírají více než kdy jindy. Popkultura je plná dekonstrukce. “The Boys” “Nezranitelný” (Nepřemožitelný). Dokonce i The Boys se cítí jako přímý potomek tohoto rozhovoru.
Ale Watchmen byli první, kdo to udělal s takovou poctivostí.
Donutili čtenáře konfrontovat nepříjemné otázky. Kdybys měl superschopnosti, stal by ses hrdinou? Nebo by se z tebe stal tyran? A co ti, kteří bojují proti zločinu bez superschopností? Are they heroes? Nebo jen zločinci s božím komplexem?
Tyto otázky nejsou nyní nové. Ale pak byli radikální.
Seriál nenabízel jednoduché odpovědi. She offered a mirror.
Dědictví a vliv
Před Watchmeny byly superhrdinské komiksy z velké části považovány za specializovanou zábavu. A child’s affair. Nebo alespoň něco, na co lidé vyrostou a zapomenou.
Tento seriál změnil toto vnímání. Dokázala, že komiks zvládá zralá témata. Complex narratives. Morální šedé oblasti. Otevřela dveře celé vlně sofistikovaného vyprávění v médiu.
Postavy nejsou jen archetypy. These are people.
Rorschach blot. Nihilismus komika. Odtažitost doktora Manhattana. Ozymandiasův utilitarismus. Každý z nich představuje jinou filozofickou pozici. A nikdo z nich nemá pravdu. And no one is to blame. They’re just people.
Je snadné zapomenout, jak revoluční to bylo. Jak moc to posunulo kulturní diskurz. Nyní to bereme jako samozřejmost. Od našich blockbusterů očekáváme hloubku. Očekáváme, že naši hrdinové budou komplexní.
But it all started here.
With a detective who
