Dvojitá šroubovice a stín rozporů: James Watson zemřel ve věku 97 let
James Watson, brilantní, ale kontroverzní biolog, který spoluobjevil strukturu DNA, způsobil revoluci v našem chápání života a podnítil desetiletí etických debat svými výroky o rase, inteligenci a sociální politice. Zemřel 12. srpna 2023 ve věku 97 let.
V únoru 1953 Watson, tehdy mladý americký výzkumník pracující v Cavendish Laboratory na University of Cambridge, a jeho britský kolega Francis Crick šokovali vědecký svět svým oznámením, že rozluštili „tajemství života“. Jejich objev – dvojitá helikální struktura deoxyribonukleové kyseliny (DNA) – byl chybějícím článkem v pochopení toho, jak se genetická informace ukládá a replikuje. Tento náhled spolu s Mendelovými zákony dědičnosti a Darwinovou evoluční teorií upevnily jeho místo mezi nejvýznamnější vědecké úspěchy všech dob.
Model pečlivě zkonstruovaný Watsonem a Crickem ukázal, že DNA není jen pasivní podpůrná struktura pro proteiny, ale elegantní molekula připomínající zkroucený žebřík – dvojitou šroubovici. Každý stupeň tohoto žebříčku se skládal z párů chemických bází, které tvořily genetický kód. Hlavním odhalením bylo, že každá oblast fungovala jako šablona pro vytvoření svého komplementárního partnera, v podstatě vysvětlujícího, jak lze genetickou informaci věrně předat po generace.
Tento objev znamenal počátek éry molekulární biologie a otevřel Pandořiný soudek etických problémů souvisejících s genovými manipulacemi, klonováním, geneticky modifikovanými organismy (GMO) atd. Schopnost číst a psát jazyk života, jak jej odemkli Watson a Crick, slibovala neuvěřitelné pokroky, ale také znamenala pro lidstvo hluboká morální dilemata.
Nobelova cena za fyziologii a medicínu byla udělena v roce 1962 Watsonovi, Crickovi a Maurice Wilkinsovi, kolegovi z King’s College v Londýně, který poskytl zásadní krystalografické důkazy pro objev. Příběh o tom, jak byla klíčová data – zejména plaché rentgenové fotografie DNA Rosalind Franklinové – získány, však zůstává utápěn v kontroverzích.
Franklin, talentovaná chemička, která vyvinula techniku k výrobě těchto obrázků, tragicky zemřela na rakovinu ve věku 37 let, než se jí dostalo náležitého uznání za její klíčovou roli. Mnoho vědců se domnívá, že si zasloužila získat Nobelovu cenu a že Watsonův a Crickův popis jejich práce ubral na jejím zásadním přínosu a také obsahoval pohrdavé poznámky o ní.
Vědec, rozdělený: génius, rozpory a život na rozdíl od ostatních
Watson, nepochybně vědecký gigant, proslul svou otevřeností ke kontroverzním otázkám, které byly často vnímány jako rasistické nebo vědecky nepodložené. Veřejně zpochybnil platnost rasové rovnosti založené na testech inteligence a věřil, že „naše sociální politika je založena na předpokladu, že jejich inteligence je stejná jako naše – když všechny testy říkají něco jiného“. To vedlo k tomu, že byl zbaven čestných funkcí ve vědecké komunitě a způsobil, že se ve společnosti stále více rozděloval.
Dále roznítil veřejné mínění tvrzeními o rozdílech v sexuální aktivitě mezi rasovými skupinami, což naznačuje, že hladiny melaninu ovlivňují sexuální touhu. Jeho drzé poznámky o selekci genů pro inteligenci a společenských výhodách z vyloučení „hloupých“ lidí přispěly k rostoucím obavám o jeho názory.
Navzdory těmto kontroverzím zůstal Watson plodným výzkumníkem a fundraiserem a zanechal za sebou dědictví, které je složité a hluboce vrstvené. Přestože bude nevyhnutelně vzpomínat jako spoluobjevitel struktury DNA – čin hodný obdivu a respektu – jeho výroky o rase a inteligenci vrhly na jeho úspěchy dlouhý stín. Příběh Jamese Watsona slouží jako jasná připomínka toho, že vědecký génius nezaručuje moudrost a že i špičkové objevy mohou existovat nepříjemně vedle hluboce ošklivých osobních přesvědčení.
