Nedávný útok na divokou populaci bonobů v Demokratické republice Kongo odhalil úroveň brutality u tohoto druhu dosud nevídanou, čímž zpochybnil zažitý pohled na bonoby jako na mírumilovné „hippies“ světa primátů. Vědci zdokumentovali, jak pět samic bonobů systematicky a brutálně zraňovalo samce tak, že zůstal znetvořený, chybělo mu ucho a měl ukousnuté varlata. Útok trval asi 30 minut a měl za následek strašlivá zranění oběti, 19letého muže jménem Hugo, který je pravděpodobně zabit.
Incident a jeho brutalita
K útoku došlo 18. února v populaci bonobo LuiKotale v národním parku Salonga. Výzkumníci dorazili krátce po začátku útoku a našli samce ležet na zemi, zatímco samice ho dál dupaly, bili a kousaly. Scéna byla děsivě tichá, bylo přítomno veškeré obyvatelstvo, ale nikdo se nepokusil zasáhnout.
Míra násilí je bezprecedentní: Hugo přišel o několik prstů na nohou, část ucha a maso z kloubů. Útočící samice mu dokonce olizovaly krev z prstů. Toto je teprve druhý zdokumentovaný případ extrémního násilí u bonobů, přičemž v předchozím se zjevně také jednalo o vraždu novorozenců.
Proč je to důležité?
Bonobové jsou spolu se šimpanzi našimi nejbližšími žijícími příbuznými. Šimpanzi jsou známí svou agresivitou a smrtelnými konflikty, ale na bonoby se historicky pohlíželo jinak – napětí řeší častými sexuálními interakcemi. Tento útok rozbíjí tento zjednodušený pohled.
Koaliční chování žen je klíčové: ženy bonobů vytvářejí spojenectví, aby ovládly muže, kteří pro ně nebo jejich potomky představují hrozbu. Tato dynamika dominance může vysvětlovat, proč je smrtelná agrese ve společnostech bonobo vzácná, ale nevylučuje extrémní násilí, když se objeví vnímané hrozby.
Co vedlo k útoku?
Vědci mají podezření, že samec se dva dny před útokem pokusil mláděti ublížit, což vyvolalo bouřlivou reakci. I když to zůstává spekulativní, naznačuje to jasný motiv: ochrana potomků.
Incident zdůrazňuje, že i u druhu, o kterém je známo, že je mírumilovný, může dojít k extrémní agresi kvůli vnímaným hrozbám pro reprodukční úspěch. Pozoruhodný je také nedostatek vměšování ze strany ostatních členů skupiny, což naznačuje určitou míru přijetí nebo dokonce podpory násilí.
Osud oběti
Hugo nebyl od útoku spatřen, což vedlo výzkumníky k přesvědčení, že zemřel na svá zranění. Jeho zmizení vyvolává otázky o dlouhodobých dopadech tak intenzivního násilí na sociální dynamiku bonobů.
Zatímco někteří odborníci upozorňují, že Hugo může být stále naživu, vzhledem k rozdělené struktuře společnosti bonobo, rozsah jeho zranění činí přežití nepravděpodobným.
Útok si vynucuje přehodnocení chování bonobů a ukazuje, že i u druhu oslavovaného pro svou mírumilovnou povahu může násilí propuknout s šokující brutalitou.
