Přelomová dohoda o výrazném snížení znečištění z nákladních lodí byla zmařena koordinovanou diplomatickou kampaní Spojených států, uvedlo několik zdrojů. Více než 100 zemí bylo na pokraji schválení dohody, která měla snížit emise z globálního lodního průmyslu, když Trumpova administrativa zasáhla pomocí taktiky, kterou zahraniční diplomaté nazývali „neobvyklou“ a „hrubou“.
Navrhovaná dohoda a její význam
Navrhovaná dohoda byla zaměřena na snížení emisí škodlivých znečišťujících látek z nákladních lodí, které jsou významným zdrojem znečištění ovzduší na celém světě. Globální lodní průmysl je zodpovědný za významný podíl emisí skleníkových plynů, přispívá ke změně klimatu a ovlivňuje kvalitu ovzduší, zejména v pobřežních komunitách. Snížení těchto emisí by bylo významným krokem k dosažení globálních environmentálních cílů, zejména s ohledem na předpokládaný růst tohoto odvětví. Dohoda vyjednaná v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) by stanovila poplatek za lodě na základě jejich uhlíkové náročnosti.
Americká taktika a diplomatická reakce
Podle devíti diplomatů ze Spojených států, Evropy a rozvojových zemí zapojených do rozhovorů Trumpova administrativa použila řadu nátlakových taktik, aby dohodu vykolejila. Konkrétně:
- Přímé hrozby: Diplomaté řekli, že jim bylo řečeno, že jejich země budou čelit následkům – od omezeného přístupu pro námořníky vyloďující se v amerických přístavech až po zařazení na černou listinu pro vstup do Spojených států – pokud plán podpoří.
- Finanční sankce: Ministr zahraničí Marco Rubio osobně kontaktoval úředníky z několika zemí a pohrozil finančními sankcemi a jinými formami trestu za pokračující podporu dohody.
- Cla a sankce: Uvádí se také, že možnost uvalení cel a sankcí byla využita k vyvíjení tlaku.
- Zrušení víz: Diplomaté také naznačují, že diplomatická víza byla vystavena riziku nátlaku na země, aby hlasovaly proti návrhu.
Taktika byla neobvykle agresivní a cílená na země, které často závisí na americké ekonomice nebo na malé země s omezeným politickým vlivem, uvedli diplomaté. Některé diskuse prý probíhaly na amerických ambasádách, včetně amerického v Londýně.
Oficiální reakce USA a role Saúdské Arábie
Bílý dům, ministerstvo zahraničí a ministerstvo energetiky důrazně popřely jakékoli osobní hrozby nebo zastrašování diplomatů. Přiznali svou roli při vykolejení dohody s odvoláním na obavy, že poplatek za dopravu poškodí americkou ekonomiku. Vysoký představitel ministerstva zahraničí také poukázal na spolupráci se Saúdskou Arábií a poznamenal, že účast Saúdské Arábie pomohla přesvědčit další země, které s dohodou váhaly, aby hlasovaly proti. To zdůrazňuje vzorec, ve kterém Spojené státy spolupracují se zeměmi, které mají také své vlastní zájmy na zachování status quo v globální regulaci lodní dopravy.
Proč je to důležité?
Neúspěch této dohody je překážkou celosvětového úsilí v boji proti změně klimatu a zlepšení kvality ovzduší. Předpokládá se, že emise z lodního průmyslu v nadcházejících letech výrazně vzrostou, a proto je nutné přijmout opatření ke snížení jejich dopadu. Taktika Trumpovy administrativy vyvolává vážné otázky ohledně závazku USA k mezinárodní spolupráci v otázkách životního prostředí a používání donucovací diplomacie v multilaterálních jednáních. Zatímco země mají právo chránit své zájmy, uváděné používání hrozeb a zastrašování podkopává důvěryhodnost Spojených států na globální scéně a oslabuje principy transparentních a spravedlivých mezinárodních vztahů.
Uváděné používání hrozeb a zastrašování podkopává důvěryhodnost Spojených států na světové scéně a oslabuje principy transparentních a spravedlivých mezinárodních vztahů.
Kolaps dohody o lodní dopravě zdůrazňuje obtíže při řešení globálních problémů životního prostředí, zvláště když mocné země staví ekonomické zájmy nad kolektivní akci. Vyvolává také obavy z možnosti přijetí podobných technik při budoucích jednáních o změně klimatu a dalších přeshraničních otázkách.
